Historie očkování

MUDr. Zůza, Chief Medical Officer v Loono
absolventka LFP Univerzity Karlovy, maminka dvou dětí a nadšená knihomolka

Záměrně se nechat nakazit, šňupat strupy.. bléééé! Jaký blééé, to je historie medicíny! 📜 Lidé hledali po staletí způsob, jakým se bránit proti smrtnících infekcím, pojď tedy s námi na malý výlet do historie očkování.

Očkování je proces, kdy je do našeho těla vpravena látka, která vyvolá imunitní reakci díky které se stáváme imunní proti nemocem, aniž bychom je museli prodělat. Očkovací látky neboli vakcíny tedy zajišťují, že si náš imunitní systém poradí s virem nebo bakterií hned jak do našeho organismu dorazí. A pokud nevíš, co jsou spalničky nebo černý kašel a jak jejich nákaza probíhá, zkus se zeptat rodičů nebo prarodičů na jejich zážitky s nemocemi, které již dnes nemusíme díky vakcínám potkávat.

👃🏻S očkováním začali už v 10. století v Číně, kdy prováděli tzv. “variolizaci” - chtěli zabránit propuknutí nemoci pravých neštovic. Používali místo dnešních elegantních metod strupy neštovic, jejichž hnis buď vpravovali zdravým pod kůži nebo je rozdrtili a vdechovali nosem.

🐮Na konci 18. století si jistý Brit Edward Jenner všiml, že dojičky krav, které se nakazily kravskými neštovicemi, neprodělaly ty pravé. Proto ho napadlo záměrně nakazit syna svého služebného kravskými neštovicemi a později vyzkoušet, zda se chlapec nakazí i neštovicemi pravými. A voila - chlapec se nenakazil, vytvořil si imunitu. Hlídat dítě bychom Edwarda nenechali, zasadil se tímto experimentem ale o rozvoj základů vakcinace. A mimochodem - slovo vakcinace vzniklo z vacca, což je označení pro krávu.

🧫A teď už je čas se přesunout do pořádné laboratoře.

Louis Pasteur, kterému přezdíváme tatínek očkování, byl první vědec, který vytvořil vakcínu z původce choroby samotné. Udělal to tak, že upravil virus vztekliny, aby nebyl pro člověka nebezpečný, ale zároveň si proti němu tělo dokázalo vytvořit protilátky. Nejdříve slavil úspěchy se zvířaty a když mu do laboratoře dovedli chlapce pokousaného psy nakaženými vzteklinou, který by bez očkování dopadl fatálně, mohl vyzkoušet první aplikaci vakcíny na člověku. Chlapec se uzdravil a Pasteur se stal hrdinou. Tyto takzvané živé vakcíny používáme a těžíme z nich dodnes - a ač se jejich spolehlivost a bezpečnost o mnoho vylepšila, princip např. u MMR vakcín - proti spalničkám, zarděnkách a příušnicím zůstává stejný.

💉Největší otázkou zůstává k čemu nám vlastně to očkování je?

Čeho tím můžeme dosáhnout? A tím se dostáváme k další historické události. Nejspíš největším úspěchem očkování zůstává eradikace neboli vymýcení pravých neštovic. Variola neboli pravé neštovice bylo velmi infekční onemocnění, které je historicky považováno za jednu z nejtěžších infekcí vůbec. Nakazil se i Mozart nebo Abraham Lincoln. Minimálně jeden ze tří nakažených umíral. Do roku 1900 zabíjely pravé neštovice celosvětově 50 milionů lidí každý rok. A jen díky důslednému očkování je v roce 1980 prohlásila WHO za eradikované, což byl nejspíš největší úspěch moderní medicíny vůbec.

Tak co? Jak se vám líbil malý výlet do historie očkování? My už naštěstí ve 21. století nemusíme šňupat strupy, ani experimentovat s výtažky z králičích nohou - máme totiž moderní vakcíny. A když budeme šířit smysluplné informace dál, můžeme se dočkat eradikace například spalniček, dětské obrny (poliomyelitidy) nebo třeba infekce HPV, která způsobuje rakovinu děložního čípku