Očkování

Že se nevyznáš v pojmech jako je antigen, kolektivní imunita nebo RNA? Nevadí! Od toho jsme tu my, abychom ti vše srozumitelně vysvětlili. Na pomoc jsme si zavolali MUDr. Alenu Slámovou, Ph.D. z Ústavu hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN.

Co je to očkování a jak funguje? 

Očkování je proces, při kterém je do organismu vpravena očkovací látka za účelem aktivní imunizace. Tedy řízená reakce, při které se vytváří protilátky a stimulují paměťové imunitní buňky, které chrání očkovaného před daným onemocněním. Je to nejúčinnější prevence řady infekčních onemocnění.

Slovníček pojmů

  • antigen = cizorodá částice, která v těle vyvolá imunitní odpověď
  • atenuace = oslabení (viru)

  • toxin = látka vylučovaná mikroorganismy do okolního prostředí, může způsobovat poškození hostitele (člověka)

  • kolektivní imunita = stav odolnosti v populaci vůči infekčním onemocněním. Získává se aktivně (po onemocnění nebo po očkování), kdy si organismus sám protilátky vytváří, nebo pasivně (např.přenos mateřských protilátek)

  • RNA = ribonukleová kyselina–genetická informace (např. virů)

  • DNA = deoxyribonukleová kyselina–genetická informace (člověka)

  • vyvanutí imunity = časem způsobené postupné oslabování imunity s poklesem hladiny protilátek proti danému onemocnění

Obecně k očkování

Jaké jsou typy očkovacích látek? Čím se liší?
Existuje celá řada různých typů očkovacích látek, liší se vlastnostmi antigenní složky, tedy tím, v jaké formě je účinná součást vakcíny.

  • Velmi silným podnětem pro imunitní systém jsou živé, oslabené vakcíny, kdy účinná složka je živý, ale oslabený původce (nejčastěji virus). Oslabení (neboli atenuace) je dosaženo opakovanou kultivací v laboratorních podmínkách. Tyto vakcíny většinou bývají aplikovány v malém počtu dávek a chrání očkovaného po poměrně dlouhou dobu. Mohou po očkování častěji vyvolat celkovou reakci (únava, horečka, bolesti hlavy nebo svalů). Příkladem může být očkování pro spalničkám, zarděnkám, příušnicím, planým neštovicím, tuberkulóze, žluté zimnici.
  • Dále to jsou inaktivované očkovací látky, ve kterých je mikroorganismus usmrcený, příkladem je očkovací látka proti klíšťové encefalitidě či žloutence typu A.
  • Dalším typem jsou očkovací látky, ve kterých jako účinná složka je inaktivovaný toxin – očkování proti tetanu či záškrtu.
  • Nové vakcíny vznikají často na podkladě genového inženýrství – tedy do genomu (do genetické informace) například kvasinek či adenovirů se vkládá genová informace viru nebo bakterie, proti které má očkovací látka chránit. Toto pak vede k produkci protilátek proti danému onemocnění. Příkladem může být očkování proti hepatitidě B, ale i některé vakcíny proti SarsCov2.

Čeho se dosáhlo zavedením očkování? 
Zatím u jediného onemocnění – pravých neštovic – jsme dosáhli eradikace, tedy úplného vymýcení tohoto onemocnění. U celé řady dalších očkováním preventabilních nemocí jsme dosáhli výrazného snížení výskytu onemocnění v populaci. Některá onemocnění, proti kterým se očkuje, dodnes neumíme léčit, tedy naší jedinou variantou je prevence těchto nemocí. Příkladem onemocnění, která nemají zatím účinnou léčbu, je vzteklina nebo SARS covid-19.

Proč se očkuje i proti nemocem, které se již téměř nevyskytují? 
Je to proto, že pokud dojde k poklesu kolektivní imunity je zde jen malý krůček k propuknutí epidemie - tedy k masivnímu rozšíření tohoto onemocnění mezi lidmi. Názorně to bylo vidět v nedávné době u spalniček – virus spalniček byl zavlečen z okolních států a velmi rychle se začal šířit u nás. Stalo se tak především díky poklesu proočkovanosti v dětské populaci (odmítání očkování) a částečnému vyvanutí imunity u dospělé, řádně očkované populace. Přitom se zde dlouhá léta spalničky téměř nevyskytovaly. Čím více nechráněných jedinců v populaci je, tím snadnější je přenos infekce z člověka na člověka. A v konečné fázi mohou být pak postiženi nejen ti neočkovaní, ale i ti, kteří se v minulosti řádně očkovali a buď nevytvořili z nějakého důvodu protilátky anebo už u nich došlo k jejich poklesu pod ochrannou úroveň.

Jak je možné, že naočkovaný člověk onemocní? 
Žádná očkovací látka nemá 100% účinnost. Očkovací látky s vysokou účinností (např. očkování proti klíšťové encefalitidě) chrání víc než 90% očkovaných jedinců. To v praxi znamená, že malá část řádně očkovaných i přesto, že podstoupila očkování, ochrannou hladinu protilátek nevytvoří  (imunitní systém není dostatečně výkonný, nebo je imunitní reakce utlumena léky, které tento jedinec užívá). Velmi důležité je též dodržování klidového režimu po očkování. I to přispívá k řádnému průběhu reakce imunitního systému.

Někdy se může také stát, že dojde k zásadní změně (mutaci) mikroorganismu a vakcína má pak nižší účinnost, než bylo původně předpokládáno. Jako příklad lze uvést  virus chřipky, který svoje antigenní vlastnosti mění často. Očkovaný člověk má (na rozdíl od vůbec neočkovaného) zpravidla mírnější průběh onemocnění bez závažných komplikací.

Jaké nežádoucí účinky můžeme po očkování očekávat?
Nežádoucí účinky po očkování se dělí podle frekvence výskytu od velmi častých až po velmi vzácné. Další dělení je na nežádoucí účinky lokální nebo celkové. Mezi velmi časté lokální reakce patří bolestivost, zarudnutí a otok v místě vpichu. K často se vyskytujícím celkovým reakcím patří přechodná únava, bolesti hlavy, svalů, kloubů. Může být i zvýšená teplota. Každý očkovaný by měl po očkování dočasně změnit životní styl (nedoporučuje se cvičit, dělat těžkou, fyzicky náročnou práci, pít velké množství alkoholu..)  Tím lze nežádoucí účinky částečně minimalizovat. Mezi zřídka se vyskytující nežádoucí účinky počítáme těžkou alergickou reakci, anafylaktický šok i některé neurologické komplikace. Jejich výskyt je výjimečný. Všechny závažné a neočekáváné nežádoucí účinky se mají hlásit na Státní ústav pro kontrolu léčiv. Není žádný vědecky podložený důkaz o tom, že by očkování způsobovalo autismus, cukrovku (diabetes mellitus) či samo o sobě vyvolalo alergii či astma.

Jaké jsou důvody, pro které někteří pacienti nemohou být očkováni? 
Důvodem jsou zdravotní problémy– tedy závažná alergická reakce na předchozí očkování, alergie na některou ze součástí očkovací látky, některá závažná neurologická onemocnění, závažné poruchy imunity (autoimunní onemocnění). U některých očkování se nedoporučuje očkovat v těhotenství či při kojení. Omezujícím faktorem může být i věk očkovaného jedince.

Má smysl očkování proti chřipce v zimních měsících? 
Každoroční očkování proti chřipce se doporučuje rizikovým skupinám obyvatel, tedy seniorům, chronicky nemocným nebo například lidem po odstranění sleziny. Očkování lze doporučit lidem, kteří pracují ve zdravotnictví, nejen jako osobní prevenci a i jako prevenci, která chrání pacienty, o něž pečují. Jsou státy, kde se očkuje proti chřipce podstatně více než u nás (Velká Británie má 73% proočkovanost dospělé populace). Ideální dobou pro očkování proti chřipce je podzim, tedy období, než se virus začne v populaci ve větší míře šířit. Při rozjeté epidemii se musí počítat s tím, že po očkování je 2 týdny němé okno, kdy ještě očkovaný člověk není chráněný a může onemocnět  (inkubační doby chřipky je 1 až 3 dny).

Které zdroje informací ohledně očkování jsou důvěryhodné a které naopak nikoliv? 
Důvěryhodné jsou webové stránky Ministerstva zdravotnictví ČR, České vakcinologické společnosti nebo očkovacích center. Jistě je důvěryhodná i celá řada dalších zdrojů. Vždy je vhodné se podívat, kdo je autorem příspěvku a podívat se na jeho odborný profil. Při nejasnostech je vhodné kontaktovat svého praktického lékaře, eventuálně se obrátit přímo na online poradnu očkovacích center či vakcinologické společnosti.

Q&A: Vakcína proti covid-19

Jak je možné, že vakcíny byly vyvinuty tak rychle, navíc když jde o nové typy přípravků? 
Většina vakcín proti covid-19 vznikla na podkladě genového inženýrství. Jejich vývoji bylo věnováno velké celosvětové úsilí. RNA vakcíny jsou ve vakcinologii nové, ale pracuje se na nich již delší dobu a jsou již nějaký čas používány ve veterinární medicíně. Zrychlení při výrobě bylo umožněno mimo jiné tím, že již při klinických zkouškách začala výroba s tím, že pokud by klinické pokusy nedopadly dobře, musela by se již rozjetá výroba zastavit a vše zlikvidovat. To se naštěstí nestalo.

Může být moje vlastní DNA ovlivněná touto vakcínou?
V RNA vakcíně je přítomna ribonukleová kyselina (tedy RNA), zodpovědná za tvorbu povrchového tzv. S proteinu. RNA se v buňkách lidského těla rozpadne. Není schopna jakkoliv ovlivnit lidskou DNA, lidský genom. 

Může vakcína způsobit že onemocním? 
Ve vakcíně není koronavirus přítomen, tedy v souvislosti s aplikací vakcíny není možné onemocnět.

Jak víme, že je bezpečná?
Bezpečnost vakcín byla testována ve třetí fázi klinických pokusů, těch se zúčastnili desetitisíce dobrovolníků. A navíc v některých státech se očkuje již daleko masivněji než u nás. Izrael hlásí miliony aplikovaných dávek.

Jaké má vakcína nežádoucí účinky? 
Při milionech proočkovaných jedinců by se jistě jakékoliv závažné nežádoucí účinky medializovaly. Používané vakcíny zatím mají lehké lokální, popřípadě celkové účinky – bolest, zarudnutí či otok v místě vpichu, únava, zvýšená teplota nebo bolesti hlavy, svalů, kloubů. Většinou vymizí do 3 dnů. Je možné k jejich tlumení použít paralen v běžných léčebných dávkách. Pokud si očkovaný jedinec nebude s jakýmikoliv postvakcinačními obtížemi vědět rady, měl by vždy kontaktovat očkovací centrum nebo svého praktického lékaře.

Pásový opar

Pásový opar (Herpes zoster) je velmi bolestivé infekční virové onemocnění, které je způsobeno stejným původcem jako plané neštovice (Varicella-zoster virus).

Koho ohrožuje?
Nejčastěji osoby nad 50 let věku a imunosuprimované pacienty, častěji ženy. 

Jak se přenáší?
Po prodělaných planých neštovicích zůstává v těle „spící“ virus, který se po určité době může znovu aktivovat a způsobit pásový opar. Vzniká následkem oslabení imunity vnějšími (stres, slunce, fyzická námaha), nebo vnitřními faktory (léčba oslabující imunitní systém, nemoc). U pásového oparu se virus přenáší jen přímým dotykem s puchýřky, vzdušnou ani jinou bezkontaktní cestou ne. Nakažlivost pásového oparu pro vnímavé osoby je mnohem nižší, než u planých neštovic.

Očkování
 Vakcína proti pásovém oparu bohužel není aktuálně v ČR k dispozici, jinak je doporučeno lidem, kteří plané neštovice v minulosti neprodělali, nebo si tím nejsou jistí, získávají tím imunitu proti planým neštovicím i proti pásovému oparu současně. 

Klíšťová encefalitida

Klíšťová encefalitida neboli klíšťový zánět mozku je infekční virové onemocnění napadající nervový systém. 

Jak se přenáší?
Infekce se přenáší na člověka ze zvířat, především infikovaným klíštětem, méně častý způsob přenosu je konzumací syrového mléka a nepasterizovaných mléčných výrobků od nakažených zvířat (kozy, krávy, ovce) nebo poraněním při vytahování infekčního klíštěte domácímu zvířeti. Klíště přenese virus klíšťové encefalitidy již po 2 hodinách od přisátí. Je-li klíště tedy odstraněné ihned po návratu z delší vycházky, může být i tak pozdě. 

Jak se léčí?
Proti viru klíšťové encefalitidy neexistuje specifický lék. Po přisátí přenašeče nejsou v prevenci klíšťové encefalitidy účinná antivirotika ani postexpoziční očkování. 

Očkování
Existují 2 vakcíny – Encepur a FSME Immun, jsou to neživé vakcíny. Očkují se 3 dávky. Po první dávce ještě není ochranná hladina protilátek dostatečná. Druhá dávka se aplikuje za 1 až 3 měsíce po první, třetí dávka se aplikuje za 5 až 12 měsíců po druhé dávce. První přeočkování se provádí po uplynutí 3 let od podání třetí dávky. Další přeočkování se provádí po 3 až 5 letech. 

Chřipka

Chřipka je vysoce nakažlivé virové onemocnění, které se v ČR vyskytuje většinou v období od ledna do března. Mezi lidskou populací se šíří chřipkové viry (influenza) A, B, C. Onemocnění trvá obvykle 2–7 dní a spontánně končí po krátké rekonvalescenci uzdravením. U starších, oslabených nebo chronicky nemocných osob, které jsou onemocněním nejvíce ohroženy, může vyvolat zápal plic, postižení srdečního svalu nebo nervové tkáně a u dětí zánět středního ucha.

Jak se přenáší?
Přenáší se nejčastěji vzduchem v kapénkách, které pocházejí z dechu, kašle nebo kýchání infikovaných osob, ale i kontaminovanýma rukama, jež se dotknou obličeje.

Léčba
Symptomatická.

Očkování
Proočkovanost proti chřipce je v ČR stále nízká (5–7 %). Nejdůrazněji je doporučena osobám starším a s chronickým onemocněním. Očkování má význam i pro osoby v nižším věku či děti, obzvlášť pokud jsou přítomné rizikové faktory či daná osoba potenciálně nebezpečnou chřipku prostě nechce prodělat. Rozhodně by se měli očkovat všichni zdravotníci. Nejvhodnější doba pro očkování je období před začátkem chřipkové epidemie, tedy od konce září a dále v průběhu října a listopadu. Očkování proti chřipce každý rokem poskytuje solidní ochranu před touto nemocí, zejména před závažným průběhem. Očkovat se však každý rok není povinností. Vakcíny obsahují malé části mrtvého viru, nezpůsobují infekci a nemohou očkovaného chřipkou nakazit. Těžká chřipka po vakcinaci je možná jen tehdy, pokud se daná osoba nechala očkovat pozdě a v době aplikace vakcíny byla již v inkubační době, případně se nakazila těsně po očkování.

Očkování proti pneumokokům 

Pneumokok neboli Streptococcus pneumoniae je bakterie způsobující závažná onemocnění, například zápal plic, hnisavý zánět mozkových blan nebo celkovou infekci organismu - sepsi. U dětí je nejčastějším původcem bakteriálního zánětu středouší

Koho ohrožuje?
Nejzávažnější bývají infekce u malých dětí do 2 let a u lidí nad 65 let. 

Jak se přenáší?
Pneumokok se přenáší kapénkovou cestou – to znamená při kašli a kýchání. 

Jak se léčí?
Pneumokok se léčí antibiotiky. Problémem je ve světě narůstající odolnost pneumokoků k běžně používaným antibiotikům. U starých a chronicky nemocných pacientů se pneumokokové infekce většinou léčí v nemocnici. 

Očkování
U dospělých se očkování provádí jednou dávkou vakcíny Prevenar 13 (potřeba přeočkování nebyla dosud stanovena). Aplikuje se tenkou jehlou nitrosvalově do deltového svalu na paži. Očkování Prevenarem 13 pomáhá chránit před 13 typy pneumokoků, jejichž složky jsou ve vakcíně obsaženy. Tyto typy způsobují velkou většinu závažných pneumokokových onemocnění. Seniorům nad 65 let a vybraným rizikovým skupinám je očkování proti pneumokokovým infekcím plně hrazeno ze zdravotního pojištění.

Meningokok 

Meningokokové infekce jsou závažné onemocnění způsobující různé formy zánětů mozkových blan. Začínají náhle vysokou horečkou, silnými bolestmi hlavy a kloubů. Po těchto příznacích může následovat náhlý nástup ospalosti, zmatenosti, ztuhnutí šíje, zastřené vědomí a typické krvácení do kůže, po němž následuje odumírání tkání. Komplikace meningokokového onemocnění mohou zahrnovat ztrátu sluchu, slepotu, epilepsii a trvalé poškození mozku.

Koho ohrožuje?
Mimo dětí, mladých lidí má očkování proti meningokokovým onemocněním velký význam také pro osoby cestující do oblastí s vyšším výskytem meningokokových infekcí. 

Jak se přenáší?
Bakterie se přenáší kapénkovou infekcí, to znamená vzduchem (mluvení, kašlání, kýchání), nebo předměty, které jsou potřísněné sekrety dýchacích cest. 

Očkování
Existuje 13 sérotypů bakterie Neisseria meningitidis, proti 5 nejrozšířenějším byly vyvinuty účinné vakcíny (A, B, C, W135, Y). Vakcíny jsou buď čtyřvalentní-proti seroskupinám A,C,Y,W-135 (u nás dostupné vakcíny Menveo a Nimenrix) nebo monovalentní proti séroskupině B (Bexsero a Trumemba). 

Žloutenka typu A 

Infekční žloutenka - virová hepatitida je virová infekce jater. V České republice byla v roce 2016 velká epidemie žloutenky typu A, i ve vyspělých zemích může virus stále cirkulovat v populaci. Onemocnění žloutenkou se v první fázi projevuje chřipkovými příznaky jako je teplota, nevolnost, bolest hlavy a břicha, celková slabost. Mohou se vyskytnout kloubní, kožní a nervové projevy. V další fázi nemoci dojde ke zhoršení potíží, kdy má pacient tmavou moč a světlou stolici a někdy svědění kůže.

Koho ohrožuje?
Nemoc postihuje především děti a mladé lidi. 

Jak se přenáší?
Zdrojem nákazy jsou lidé v inkubační době a na začátku onemocnění. Onemocnění se šíří nejvíce tzv. fekálně-orální cestou, znečistěnýma rukama kontaminovanou vodou zeleninou a potravinami. Ohroženi jsou především cestovatelé konzumující potraviny studené kuchyně, upravované na ulici, nebo při pití nebalené vody.

Očkování
Očkuje se dvěma dávkami monovalentích vakcín (Avaxim, Havrix Vaqta) nebo třemi dávkami kombinované vakcíny proti hepatitidě A a B (Twinrix). U monovalentních vakcín se druhá dávka aplikuje za 6-12 měsíců po první dávce. Přeočkování se doporučuje pouze při zvýšeném riziku. V případě kombinované vakcíny se 2. dávka podává za 1-3 měsíce a 3. Dávka za 6-12 měsíců. 

Cestovatelská očkování – doporučená pro cestovatele do exotických zemí 

Žloutenka typu A – lze očkovat samostatně dvěma dávkami s minimálním odstupem 6 měsíců, ochrana je dlouhodobá. Očkovat je možné také kombinovanou vakcínou proti typům A a B třemi dávkami (2 dávky před odjezdem), ochrana je dlouhodobá až doživotní.

Žloutenka typu B – lze očkovat samostatně třemi dávkami nebo kombinovanou vakcínou proti typům A a B třemi dávkami. Po třech dávkách je ochrana dlouholetá, pravděpodobně doživotní.

Břišní tyfus – lze očkovat jednou vakcínou, která poskytuje ochranu až na 3 roky. Přeočkování se provádí pouze v případě potřeby.

Očkování proti tetanu, jehož původce se vyskytuje celosvětově, se v ČR očkuje v rámci pravidelného očkování. Přeočkování se provádí po 10 - 15 letech, u osob nad 60 let věku a imunokopromitovaných osob po 10 letech.

Očkování proti choleře se provádí pokud se v dané zemi vyskytuje cholera endemicky. Očkuje se dvěma dávkami v rozestupu 1 - 6 týdnů a poskytuje ochranu na 2 roky.

Očkování proti žluté zimnici je povinné do některých zemí Afriky a latinské Ameriky, očkuje se 1 dávkou živé vakcíny Stamaril, která chrání většinu osob celý život. Certifikát o očkování se vystavuje do mezinárodního očkovacího průkazu.

Pomohly ti informace?
Můžeš nás podpořit.

 

Pomohly ti informace?
Můžeš nás podpořit.