Rozhovor: Jak se zbavit závislosti na alkoholu?

Že se Češi řadí mezi národy s nejvyšší konzumací alkoholu na hlavu, je známou pravdou. Určitě tě nepřekvapí ani fakt, že u mužů vyhrává pivo, zatímco u žen víno. Jak ale poznáš, že máš s pitím problém? Na koho se v takovém případě můžeš obrátit? A jak pomoci svým blízkým, kteří přestávají mít konzumaci alkoholu pod kontrolou? Odpovědi nejen na tyto otázky najdeš v našem rozhovoru s adiktoložkou Hanou Slopovskou. 

To, že má dlouhodobé pití většího množství alkoholu na organismus negativní vliv, všichni tušíme. Může se ale stát něco zásadního, když to s alkoholem přeženeme jednou nárazově, řekněme v rámci nějaké oslavy?

I jednorázové požití alkoholu ve větším množství může mít rozhodně závažné důsledky vzhledem k tendenci k rizikovému chování. Větší dávky alkoholu vedou ke zhoršení úsudku, pozornosti a koordinace, což je častou příčinou úrazů či nehod. Toto platí dvojnásob, pokud člověk pod vlivem sedne zavolat nebo to s alkoholem přežene v zaměstnání. Opravdu velká jednorázová dávka může ohrozit život prostřednictvím těžké poruchy vědomí, zejména v kombinaci se zvracením. Je také zásadní si uvědomit, že pojem “jednou za čas” neznamená pro každého to samé a je dobré tyto nárazové akce vnímat a stanovit si určité hranice. 

Neexistuje dávka alkoholu, která by nebyla pro člověka škodlivá. Dnes máme studie [1], které poukazují na škodlivost pití alkoholu i v nízkých dávkách a jeho zásadní vliv na závažná onemocnění. Například u žen může mít konzumace alkoholu podíl na vzniku rakoviny prsu.

Obecně můžeme říct, že za nízkorizikové pití považujeme takové, kdy muž nepřesáhne dávku 40 g (2 alkoholické nápoje) a žena 20 g alkoholu (1 alkoholický nápoj) během jednoho dne. Je ale potřeba si uvědomit, že i tyto dávky alkoholu představují určité riziko, pokud jsou konzumovány denně. Proto se doporučuje alespoň dva dny v týdnu zcela abstinovat. Nízkorizikové pití našemu organismu jistě neprospěje, jeho škodlivý vliv je ale minimální.

O rizikovém pití hovoříme tehdy, pokud nám hrozí, že alkohol bude značně poškozovat naše zdraví, pokud budeme v tomhle stylu pití pokračovat dál. To znamená, že alkohol může zvyšovat riziko závažných onemocnění, nebo se podílí na zhoršování již přítomného onemocnění a může komplikovat jeho léčbu. Hovoříme tady nejen o fyzických chorobách, ale také o duševních onemocněních. Konzumace alkoholu může vést například k vysokému krevnímu tlaku, narušovat léčbu cukrovky nebo se v této fázi pití již mohou objevit poruchy spánku či úzkostné až depresivní ladění. Což je vlastně paradox, protože spousta lidí pije alkohol v rámci „samoléčby“ právě úzkostných a depresivních stavů. Je sice pravda, že alkohol opravdu zpočátku úzkosti zmírňujě, při dlouhodobějším a častějším pití má ale bohužel zcela opačný efekt. 

Škodlivé užívání alkoholu můžeme vymezit jako užívání alkoholu, které již vedlo k poškození psychického nebo fyzického zdraví člověka. Často zasahuje i do oblasti sociální, může narušovat vztahy či vést ke ztrátě zaměstnání. Co se týče zdravotních problémů, často jsou v tomto případě poškozena játra, dochází k rozvoji jaterní cirhózy, lidově tvrdnutí jater. Zasažena je ale i celá trávicí soustava. Rozvíjí se žaludeční vředy, zánět slinivky břišní. Alkohol má negativní vliv také na mozek, což je umocněno právě jaterní cirhózou, při které játra nejsou schopna odbourávat pro nervové buňky toxické látky, jako je amoniak. .

Abychom mohli říct, že je člověk závislý, měly by u něj být během posledního roku přítomny nejméně tři ze znaků závislosti. Ale obecně to, že jsem závislá, poznám tak, že mi alkohol výrazně zasahuje do mého života a narušuje jej.

Do znaků závislosti zahrnujeme tzv. craving neboli silnou a neodolatelnou touhu užít alkohol, která může mít podobu fyzických i psychických projevů, jako jsou pocení, nevolnost, nepříjemné pocity, úzkost a další. Znakem závislosti je také potíž kontrolovat užívání návykové látky, tzn. pokud mám problém kontrolovat množství látky nebo také začátek a konec pití. Dále může být přítomný tělesný odvykací stav neboli abstinenční syndrom, který je u alkoholu obzvláště nebezpečný. Poznám ho tak, že mám po ránu, tedy po vystřízlivění, třes rukou, bolest hlavy, nevolnost, není mi dobře jak fyzicky, tak psychicky a užiji alkohol právě proto, abych zahnala či zeslabila tyto nepříjemné pocity.

Dalším znakem závislosti může být ztráta zájmu a postupné zanedbávání mých potěšení, například přestanu sportovat nebo začnu zanedbávat svůj vzhled. 

Posledním důležitým znakem závislosti je, když užívám alkohol i přesto, že vím, že mi škodí. Například vím, že mám zvýšené jaterní testy nebo mi hrozí riziko ztráty zaměstnání, a přesto v pití alkoholu pokračuji. Můj život už je narušený nejen co se týká mého zdraví, ale i osobního života, vztahů, rodiny, studia či zaměstnání. Ale bohužel to ve velké většině případů nepoznám první já, ale všimne si toho spíše mé okolí. Závislý člověk mívá velmi zkreslené vnímání reality. Připuštění toho, že je se mnou něco v nepořádku, je ten nejtěžší a nejzásadnější krok v léčbě závislostí. 

Kampaň suchej únor má být o tom vyzkoušet si, zda zvládnu bezproblémově měsíc abstinovat, a ověřit si, jaký mám vztah k alkoholu. Únor je sice nejkratším měsícem roku, ale také je v něm spousta společenských akcí, plesů a podobně. Takže jde také o to zkusit si být střízlivý na takové akci, kde se většinou alkohol hojně konzumuje.

Pokud začínám vnímat, že je s mým pitím něco v nepořádku, tak mohu vyhledat nejbližší adiktologickou pomoc v mém okolí. Nejlépe navštívit adiktologickou ambulanci, kde adiktolog dle vstupní konzultace zjistí, jaká léčba je pro daného klienta vhodná a případně jej může odkázat na jiný typ služby, například ústavní léčbu, denní stacionář či terapeutickou komunitu. Můžu se také obrátit na psychiatry či psychology věnující se léčbě závislostí. Při hledání nejbližší pomoci je vhodné využít internetové stránky mapa pomoci.cz, kde si může člověk najít péči, kterou potřebuje. Je také možné využít online konzultací skrze bezplatnou linku pomoci.

Pomoci blízkému, který má problém s pitím, je náročný úkol. Závislý člověk často nevnímá a nechce slyšet, že má nějaký problém, a proto se stává, že si nepřipouští svou závislost, se svým okolí jedná podrážděně a nepřijímá nabízenou pomoc. Přesto je ale nabídka pomoci to nejzásadnější, co pro blízkého člověka mohu udělat. Najdu mu kontakty na adiktologické ambulance, pobytová zařízení a navrhnu mu pomoc při zařizování léčby a případný doprovod na ni. V případě, kdy je odmítána i tato forma pomoci, mohu blízkému tyto kontakty přesto předat. Pokud bude chtít, může se ozvat kdykoliv poté sám. Člověk musí především chtít sám, abychom mu mohli pomoci, a je důležité myslet při té pomoci i sami na sebe.

Součástí mé práce jsou pohovory pacientek ke vstupu k nám na lůžkové oddělení. Pacientka téměř ve všech případech dochází pod nátlakem okolí. V době pohovoru si málokterá žena opravdu reálně uvědomuje závažnost situace. K uvědomění, že je závislá, často dochází až v průběhu léčby, kdy se žena stabilizuje a začne přijímat zpětné vazby od svého okolí a plně si uvědomovat svou situaci.

Určitě s indikací ke vhodné léčbě souvisí míra konzumace alkoholu. Pokud člověk pije či užívá návykové látky spíše rizikově, zvládá chodit do práce a obstarávat běžné denní povinnosti, tak zvládne léčbu ambulantní – například adiktologickou ambulanci či denní stacionář, kam dochází většinou 5 dní v týdnu a pouze na takovou dobu, jakou by byl třeba v zaměstnání, a poté odchází domů. Při ambulantní léčbě je nutné, aby měl člověk relativně stabilní sociální zázemí a měl se kam vrátit.

Pokud člověk konzumuje alkohol či jiné návykové látky takovým způsobem, že má kvůli tomu zásadně narušený běžný život, je pro něj vhodná spíše léčba pobytová. Ta může být ve formě rezidenční na lůžkovém oddělení psychiatrických nemocnic či na klinice adiktologie. Pro pacienty, kteří nemají stabilní sociální zázemí a jejich konzumace návykových látek je dlouhodobá a výrazně narušující jejich život, je vhodná dlouhodobá léčba v terapeutických komunitách.

V České republice existují tedy: 

• adiktologické ambulance
• psychiatrické nemocnice specializované na léčbu závislostí s formou střednědobé pobytové léčby v délce trvání 3-6 měsíců
• denní stacionáře a terapeutické komunity s dlouhodobou pobytovou léčbou v délce 6 měsíců až jednoho roku.

Je možné využít jak státních organizací, tak soukromých zařízení, která se v poslední době rozrůstají.

Léčba začíná pobytem na detoxu, což je oddělení, kde dochází k detoxikaci těla od návykových látek pod odborným lékařským dohledem, aby nedošlo k rozvinutí závažného odvykacího stavu. 

Léčebné metody se liší podle typu zařízení. Pokud přijde klient do ambulance, většinou si s terapeutem/adiktologem projdou vstupní vyšetření a vytvoří si vzájemnou dohodu o spolupráci, kde se společně domluví, zda se bude následná forma pomoci zaměřovat spíše na omezení pití alkoholu na bezpečnější a přijatelnější míru, než kterou klient užívá doposud, nebo zda bude vhodnější vést klienta k úplné abstinenci od alkoholu. 

U nás na ženském lůžkovém oddělení v Apolináři probíhá léčba především formou skupinové psychoterapie s možností využití i individuální terapie. Pacientky společně žijí v komunitě, kde mají rozdělené funkce tak, aby si zvládly téměř samostatně obstarat chod komunity. Dále se během léčby účastní edukativních skupin o závislostní problematice, arteterapie, relaxačních metod, pracovní terapie, muzikoterapie a také jsou v léčbě hojně zahrnuty sportovní aktivity. 

Ano, člověk, který se v minulosti léčil se závislostí, by měl být doživotně opatrný, co se týče užívání návykových látek. I v případě, kdy se člověk léčil se závislostí na alkoholu, by měl být obezřetný k užívání i jiných návykových látek. Pokud se jednou stane mozek závislým, tak je závislým bohužel celoživotně a může se velmi snadno stát, že dojde pouze k záměně jedné návykové látky za druhou.

Člověk by měl být obzvláště obezřetný na užívání léků, zejména léků se závislostním potenciálem ze skupiny benzodiazepinů, které působí velmi obdobně na centrální nervovou soustavu jako alkohol a může dojít k „rozjetí“ chutí a přesmyku závislosti právě na tento typ léků. Patří sem léky jako je Neurol nebo Xanax.

Ostražitost je vhodná i při konzumaci potravin, které obsahují alkohol, například některé druhy čokolád nebo tzv. „nealkoholické“ nápoje, které i skrze nápis „nealkoholické“ obsahují nízké množství alkoholu. Není doporučeno konzumovat tedy ani nealkoholické pivo, víno, letní drinky, protože jednak chuť ale i vzhled lahve, plechovky, zvuk otevírání může člověku, který se někdy léčil se závislostí, vyvolat „craving (bažení)“.

Pokud se člověk po léčbě znovu napije a dojde k tzv. lapsu – jednorázovému napití se, či relapsu – stavu, kdy dojde k opětovnému požití alkoholu, a dokáže si svou situaci uvědomit a požádat o odbornou pomoc, rozhodně není nic ztraceno.

Pokud nespadám do skupiny lidí, kteří konzumují škodlivě, mělo by se mi omezování dařit poměrně snadno. Začít například tím, že si uvědomím, ve kterých situacích alkohol konzumuji a co mi to v tu danou chvíli přináší. Pokud alkohol konzumuji proto, abych zahnala nepříjemné vnitřní stavy, bylo by fajn zjistit, co mi může pomoci jiného než alkohol. Například jít si místo požití alkoholu zasportovat, pokud vím, že mi to uleví, či provést relaxační cvičení nebo začít docházet na psychoterapii. 

Pokud se jedná o konzumování alkoholu ve společnosti, tak si místo alkoholického nápoje, který užívá společnost okolo, můžu dát nealkoholický nápoj.

Pokud konzumuji alkohol, protože mi chutná, mohu užít alespoň alkohol s nižším množstvím ethanolu. Mohu si dát místo alkoholického piva pivo nealkoholické. 

Kam dál?