Vyhořet může i ten, kdo pro svou profesi hoří

Práce, která byla tvým snem, ti najednou přestala dávat smysl. Cítíš se dlouhodobě vyčerpaný/a, bez energie a nic se ti nechce. Zní to povědomě? Možná je to syndrom vyhoření (burn-out syndrom). 

Ačkoliv syndrom vyhoření není nemocí v pravém slova smyslu, Světová zdravotnická organizace (WHO) ho zařadila do Mezinárodní klasifikace nemocí, protože může ovlivňovat celkové zdraví člověka. Pojďme se společně podívat, koho ohrožuje nejvíce, jak ho včas rozpoznat a co můžeš udělat pro to, abys znovu našel/a ztracenou životní jiskru.

Koho syndrom vyhoření potkává nejčastěji?

Dříve se syndrom vyhoření spojoval především s lidmi v pomáhajících profesích, jako jsou lékaři, zdravotní sestry, učitelé nebo psychologové. Dnes už ale víme, že tato problematika je mnohem komplexnější a může postihnout v podstatě kohokoliv z nás. Ohroženi jsou zejména lidé s vysokou mírou zodpovědnosti, kteří na sebe kladou vysoké nároky a zapomínají na regeneraci. Vyhoření vzniká jako důsledek chronického stresu, k jehož rozvoji přispívá celá souhra různých faktorů. Mezi nimi může být vysoká pracovní zátěž, dlouhá pracovní doba, narušený work-life balance a nerovnováha mezi tím, co od své profese očekáváš (tvé ideály) a každodenní realitou. Zvláště ohrožení jsou pak lidé, kteří svou práci vnímají spíše jako poslání nebo koníček.

Syndrom vyhoření se v poslední době stále častěji týká i vrcholových a amatérských sportovců, u kterých fyzické vyčerpání doprovází ztráta motivace a radosti z pohybu. Výjimkou bohužel nejsou ani mladí lidé a studenti nebo rodiče. 

Pokud tě zajímá téma rodičovského vyhoření, podívej se na epizodu s Kateřinou Trávníček alias "mrchou z pekel”.

Často za to může všudypřítomný a neustálý tlak na výkon, potřeba mít samé jedničky, být nejlepší v kroužcích a prezentovat dokonalý život na sociálních sítích. Když se k tomu přidá pocit, že vaše hodnota závisí jen na výsledcích, cesta k vyhoření je otevřená.

„Od malička jsem všemu dával 110 %. Protože když jsem tomu dával jenom 100 %, tak jsem měl pocit, že tomu prostě nedávám dost. A i když jsem dělal víc než ostatní, říkal jsem si, že to nebude stačit,” říká o svém perfekcionismu Kryštof. 

Fáze vyhoření: od nadšení k apatii

K vyhoření nedochází ze dne na den, je to plíživý proces, který má několik fází:

• Předfáze (nadšení): pracuješ s obrovským nasazením, máš jasnou motivaci a cíle. Postupně ale získáváš pocit, že požadavkům okolí i sám sebe zkrátka nelze dostát a tvoje snaha není dostatečně ohodnocena.
• Stagnace: počáteční nadšení odchází a ty začínáš slevovat ze svých ideálů. Máš pocit, že nic nestíháš a tvá práce začíná ztrácet systém.
• Frustrace: začínáš silně pochybovat o efektivitě a smysluplnosti své práce. Mohou se objevit úzkosti a pocit, že musíš neustále něco dělat, což vede ke zmatenému a chaotickému jednání.
• Apatie: svoji práci už bereš pouze jako zdroj obživy a děláš jen to naprosto nejnutnější. Pouhá přítomnost druhých lidí tě může silně dráždit. Přidává se ztráta veškerého zájmu a převládá zklamání a únava.
• Úplné vyhoření: dostavuje se naprosté vyčerpání, lhostejnost a negativismus. Úplně se vyhýbáš pracovním požadavkům.

Kryštof si také prošel fázemi od nadšení po velký negativismus: „Úplně se mi ke kolu změnil vztah. Dřív to pro mě byl nástroj svobody, odpočinku. Užíval jsem si to. A najednou to byl nástroj vlastně úplně k něčemu jinýmu a když jsem na to kolo šel, byl jsem úplně znechucenej.“

Signály těla a mysli

A aby toho nebylo málo, syndrom vyhoření nesouvisí jen s poklesem výkonnosti a nestíháním. Doprovází ho celou řadu fyzických a psychických projevů, které není dobré podceňovat.

Fyzické projevy:

• Extrémní únava, pocity vyčerpání a ztráta energie.
• Poruchy trávení a dýchání.
• Problémy se spánkem.
• Vysoký krevní tlak.
• Pokles libida.
• Tendence sahat po návykových látkách (alkohol, tabák, drogy, ale i sladkosti) jako formě úniku.

Psychické projevy:

• Ztráta nadšení, pokles výkonnosti a tvořivosti.
• Deprese, silné úzkosti a pocity zklamání.
• Poruchy paměti a problémy se soustředěním.
• Neschopnost se uvolnit, emoční oploštělost až cynismus.
• Ztráta smyslu v zaměstnání i v celém životě, nastupující apatie.

V důsledku chronického stresu se bohužel mohou narušit i mezilidské vztahy, a ty se tak můžeš cítit izolovaný/á a osamělý/á.

Co dělat, když cítíš, že ti dochází síly?

Pokud se v popsaných projevech poznáváš, to nejdůležitější je přiznat si, že se tě problém týká, a nesnažit se ho potlačit. Buď k sobě laskavý/á a netlač na sebe s tím, že „to přece musíš zvládnout".

• Mluv o tom: svěř se svým blízkým a bezpečně s nimi sdílej své pocity.
• Vyhledej odborníka: psycholog, psychiatr nebo terapeut ti pomohou podívat se na situaci i priority z jiného úhlu a dá ti konkrétní doporučení. Využívají se především psychoterapeutické přístupy (například kognitivně-behaviorální terapie, existenciální psychoterapie a další). Odborník by se s tebou měl soustředit nejen na odstranění akutních potíží, ale i na získání realističtějšího přístupu k zaměstnání.
• Zvaž změnu: v některých případech je skvělým řešením delší dovolená. Někdy je ale na místě zvážit i změnu pracovní pozice, zaměstnavatele nebo dokonce odchod do úplně jiného oboru. Ani to se neboj probrat s terapeutem nebo třeba s HR.

Ani pro Kryštofa nebyla Cesta k uvědomění okamžitá. Kryštof začal o svém stavu mluvit nejdříve s rodinou a postupně vyhledal i odbornou pomoc, která mu pomohla lépe pochopit, co prožívá. „Postupně jsem o tom mluvil i s více lidma v rodině… a pak jsem byl schopnej si uvědomit a najít tu cestu, jak ten problém vyřešit,“ popisuje. Klíčovým krokem bylo rozhodnutí dát si od cyklistiky pauzu — bez tlaku na to, kdy se vrátí. Chtěl se k ní vrátit až ve chvíli, kdy v ní znovu najde smysl a radost.

Máš pocit, že někdo v tvém okolí by mohl být na hraně vyhoření? Zkus tohle téma otevřít citlivě a dej mu prostor vědět, že se na tebe může obrátit. Někdy si změn, které naznačují psychické potíže, všimnou jako první právě lidé kolem.

Prevence jako základ

Stejně jako dalším civilizačním nemocem, i syndromu vyhoření lze předcházet. Rozhodně se proto vyplatí investovat čas i energii právě do prevence, než později řešit důsledky dlouhodobého přetížení. Co pro své duševní zdraví můžeš udělat už dnes?

• Nepřepínej se a najdi balanc: stanov si realistické nároky a hranice mezi pracovním a soukromým životem. Neboj se říkat "NE" ve chvílích, kdy se cítíš vyčerpaný/á. Práce by neměla být jediným cílem a smyslem tvého života.
• Nebuď obětí technologií: dopřej si občasný digitální detox. Dovol si nebýt k dispozici 24/7, neusínej s kontrolou pracovních e-mailů a nebuď se s prstem na Instagramu.
• Relaxuj a hýbej se: dbej na dostatek odpočinku a kvalitního spánku. Vybírejte si pohyb nebo sport, který vás opravdu baví a při kterém zapomeneš na okolní starosti. Skvělým pomocníkem jsou i relaxační techniky jako mindfulness, jóga nebo dechová cvičení.
• Běž do přírody: najdi si svá oblíbená místa, kde je ti dobře, a nech čas jen tak plynout.
• Pečuj o vztahy: udržuj kontakt s rodinou, přáteli i kolegy, kteří tě v náročném období podpoří.
• Udělej si čas pro sebe: věnuj prostor svým koníčkům a nezapomínej být tu nejen pro druhé, ale také sám/a pro sebe. Vnímej své emoce a pokud se necítíš dobře, neodsouvej své pocity na vedlejší kolej.