Rozhovor s MUDr. Barborou Grygarovou o životě s bipolární afektivní poruchou

Bipolární afektivní porucha je duševní onemocnění, kterým v současnosti trpí ve světě přes 40 milionů lidí. V Česku s ní žije asi 100 tisíc lidí. Jak se dá s takovým onemocněním fungovat a co kladného může život s BAP přinést? Na to jsme se ptali MUDr. Barbory Grygarové.

MUDr. Barbora Grygarová vystudovala Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a od roku 2021 pracuje na neurologickém oddělení Slezské nemocnice v Opavě. Nyní se připravuje na kmenovou zkoušku z oboru neurologie. V budoucnu by se ráda věnovala léčbě neuromuskulárních onemocnění.

Mohla byste na začátek uvést, o jakém onemocnění se tu spolu bavíme?
Jde o duševní onemocnění, pro které jsou typické výkyvy nálad, s tím, že se zde střídají dvě fáze: depresivní a manická, případně mírnější hypomanická. Důležité je, že mezi těmito obdobími je různě dlouhá mezera tzv. remise. Což znamená, že o sobě to onemocnění nedává vědět. Tahle nemoc se také nazývá bipolární afektivní porucha.

Kdy Vám toto onemocnění bylo diagnostikováno a za jakých okolností?
U mě to začalo depresivní poruchou, ale diagnostika byla zprvu těžší, protože mánie přišla až za několik let po depresi. Svoji diagnózu jsem dostala až na vysoké škole, někdy ve třetím, čtvrtém ročníku.

Liší se Vaše zkušenosti s BAP v různých obdobích Vašeho života, pozorovala jste tam nějaké rozdíly?
Určitě záleží, v jaké fázi onemocnění jsem. Mám pocit, že se postupně s nemocí nějak sžívám, naučila jsem se s ní fungovat. Deprese jsou mírnější, protože už vím, že skončí. Předtím jsem propadala beznaději, že už to takhle bude napořád. Mánie jsou vždycky komplikovanější a spíše platí, že je nerozpoznám já, ale mé okolí. Sama se k normálu vracet nechci, protože mi je strašně dobře. Nicméně teď už povětšinou dokáží nástup mánie rozpoznat, první varovný signál je třeba zkrácení spánku a pak nástup zvýšené energie.

Liší se Vaše zkušenosti s BAP v různých obdobích Vašeho života, pozorovala jste tam nějaké rozdíly?
Určitě záleží, v jaké fázi onemocnění jsem. Mám pocit, že se postupně s nemocí nějak sžívám, naučila jsem se s ní fungovat. Deprese jsou mírnější, protože už vím, že skončí. Předtím jsem propadala beznaději, že už to takhle bude napořád. Mánie jsou vždycky komplikovanější a spíše platí, že je nerozpoznám já, ale mé okolí. Sama se k normálu vracet nechci, protože mi je strašně dobře. Nicméně teď už povětšinou dokáží nástup mánie rozpoznat, první varovný signál je třeba zkrácení spánku a pak nástup zvýšené energie.

Jaký je podle Vás největší mýtus, který o BAP panuje?
To je zajímavá otázka, já si myslím, že je bipolární porucha často prezentovaná, jako střídání jedné mánie a deprese za druhou. Důležité však je, že když se dobře léčí, tak mají ti lidé šanci na úplně normální život a onemocnění se nemusí projevovat.

Setkáváte se ve svém okolí s nějakými předsudky?
Myslím, že ani ne, ale je to nejspíše dané tím, že jsem mezi doktory, kde se nemoc vnímá opravdu jako nemoc. Nikdy jsem nezažila, že by mne za nemoc okolí odsuzovalo. Mám v životě štěstí, že mám obrovskou podporu rodiny a mého manžela.

Můžete nám přiblížit, jaké pocity nebo situace zažíváte v depresivních fázích nemoci?
Během deprese jsem málo energická, nejradši bych jenom spala a ležela v posteli. Nemám chuť do činností, které mi předtím dělaly radost. Jsem taková smutná a apatická, bez vůle, a do toho se přidávají ještě úzkosti, co bude, jak bude. Taky si vyčítám, že jsem tak slabá a mám velmi malé sebevědomí.

A v těch manických fázích?
Je to jakoby opak. Já přestávám spát, spím třeba 2 hodiny denně a úplně mi to stačí. Rychle mluvím, mám šíleně rychlé myšlení a dělám hodně kreativních věcí najednou, s tím že ale žádnou nedotáhnu do konce. Také přeskakuji z jedné činnosti na druhou. Jsem více otevřená hlavně sociálním kontaktům, ale někdy jsem vznětlivá. Typické je velké sebevědomí až megalomanské. Pořád se usmívám a moje nálada je extrémně dobrá, nadnesená.

VideoPodcast

V poslední době dostává naše duševní zdraví zabrat. Lenka si s Mgr. Terezou Hruškovou povídala o tom, jaké jsou dnes nejčastější psychické problémy nebo jak probíhá návštěva u psychologa. Dozvíš se také, jak zpracovávat emoce, jak rozpoznat syndrom vyhoření a dostaneš tipy, jak na duševní pohodu.

Dokážete posoudit, do jaké míry může s bipolární afektivní poruchou pomoci farmakoterapie, psychoterapie a případně nějaké jiné metody?
Myslím, že stěžejní je farmakoterapie a psychoterapie. Bez nich nevím, jak bych fungovala. Jsem ráda, že jsou moderní léky bez velkých vedlejších účinků, které stabilizují rozkolísání nálady. Psychoterapie mi pomáhá hlavně při depresi, i z toho důvodu, že mne se ještě přidávají úzkosti, na kterých se dá dobře terapeuticky pracovat. U mánie se musí zasáhnout medikamentózně, léky beru pravidelně a mám kombinaci stabilizátorů nálady, antipsychotik a antidepresiv.

Setkáváte se jako neuroložka ve svém oboru s nějakými poznatky o bipolární afektivní poruše?
Zajímavé je, že my používáme podobné léky. Stabilizátory nálady jsou ze skupiny antiepileptik. Léčíme epilepsii léky, které používají i psychiatři na bipolární afektivní poruchu.Určitě se setkávám s psychicky nemocnými pacienty, kteří mají třeba i stejnou diagnózu jako já. Díky tomu, jsem vím empatičtější k lidem, kteří trpí duševním onemocněním.

Jsou nějaké věci, které jsou pro Vás kvůli onemocnění těžší, nebo vyloženě nemožné?
Musela jsem přestat sloužit noční služby v nemocnici, protože mi hodně komplikovaly můj zdravotní stav. Hodně se mi zdraví zhoršilo také na medicíně, kdy jsem byla ve stresu ze zkoušek. Teď už se snažím tak nestresovat, protože stres je pro mě spouštěč. Beru věci více s nadhledem. Co se týče nějakého společenského stigmatu, tak jsem se ze začátku hodně styděla, protože jsem si myslela, že je to moje vina a jde o projev slabosti. Teď už o nemoci dokážu otevřeně mluvit.

Co byste řekla, že je nejtěžší na životě s BAP?
Problém je hlavně s kolísáním a proměnlivostí u této nemoci. Při mánii, je vám strašně dobře, ty pocity jsou velmi příjemné, a propad do deprese je hodně velký. Teď už vím, že ani mánie, ani deprese netrvají věčně a že potom budou vždycky dny lepší.

Je zde naopak něco dobrého, co Vám BAP přinesla?
Myslím, že jsem víc vděčnější za běžné dny, kdy je mi dobře. Víc si vážím okamžiků bez projevu nemoci, naštěstí jsem již rok a půl stabilní.

Kdybyste mohla něco vzkázat lidem s různými duševními onemocněními, co by to bylo?
Ráda bych, aby lidé brali své duševní onemocnění stejně jako somatické nemoci. Když dostanete chřipku, nestydíte se za ni, není to vaše vina. A stejně tak je to s problémy týkající se duše.

Děkujeme paní doktorce, že nám přiblížila jak se s bipolární chorobou žije a pomohla tak možná i někomu z vás.