Jak pomoci člověku s duševním onemocněním

Trpí tvůj blízký duševním onemocněním? Přinášíme tipy, jak mu nejlépe pomoci.

Během koronavirové krize stoupl výskyt  duševních onemocnění z 20 na 30 %. Na světě tak trpí nějakou z duševních poruch na 792 milionů lidí. Kvůli stigmatům se však mnoho z nich stydí vyhledat odbornou pomoc a jen 4 % psychiatrických pacientů chodí na terapie.

Když jde o duševní zdraví, máme totiž často pocit, že bychom si své problémy měli umět vyřešit sami. A pokud se nám to nedaří, připadá nám, že selháváme. Nitro však může onemocnět stejně snadno jako naše prsa, koule nebo srdce. Stejně jako cukrovka, zlomenina nebo angína jsou i duševní onemocnění nemocemi, které se samy od sebe nevyléčí. Jejich úspěšná léčba potřebuje nejen zkušeného odborníka, ale i laskavou a trpělivou péči k sobě samému a podporu od blízkých.

Mám pocit, že někdo v mém okolí trpí duševním onemocněním. Jak mu mohu pomoci?

1. Naslouchej

Jsem tu pro tebe.”

Základním principem komunikace s někým, kdo trpí duševním onemocněním, je naslouchání. Je důležité dát člověku prostor a snažit se pochopit jeho aktuální potřeby. Například u deprese je naprosto nevhodné člověka povzbuzovat a nutit ho k aktivitě, říkat mu, že by se měl trochu rozveselit atd. Taková komunikace jen přispívá k prohloubení deprese, protože daného člověka utvrzuje v tom, že není schopen ničeho a táhne ho to ještě hlouběji.

2. Nepoučuj a nezlehčuj

To musí být těžké.”

Zdravý člověk nemá tušení, jaké to je trpět jakýmkoliv duševním onemocněním. Pokud poskytneš prostor a nebudeš poučovat, je větší pravděpodobnost, že se ti blízký svěří, otevře se, a ty zjistíš, co ho trápí, co by potřeboval a jak mu můžeš pomoci. Jakmile začneš poučovat, člověk se stáhne do sebe, uzavře se a komunikace ztroskotá. To je velmi důležité zejména u onemocnění, jako je například anorexie. Rodiče mají tendenci poučovat, vytýkat chyby, přehlížet dítě a jeho problém. Právě pozornost a naslouchání je často to, co dítěti primárně chybí a co může vést k vytvoření daného onemocnění. 

3. Věnuj pozornost a ptej se

Vidím, že jsi vyčerpaný. Děje se něco?” 
Můžu pro tebe něco udělat?"
V jakých situacích se cítíš lépe? Co ti pomáhá?”

Lidé mají někdy tendenci psychické problémy blízkých přehlížet, protože neví, jak k nim přistupovat. Pomoci však může už jen to, že se budou o člověka zajímat, věnovat mu pozornost a ptát se na správné otázky. 

4. Nabídni pomoc

Můžu ti nějak pomoci?” 

Nabídni, že blízkému pomůžeš vyhledat odbornou pomoc. K odborníkovi můžete zajít i společně. Ovšem netlač na něj, pokud protestuje. Lidé, kterým se blízcí svěří, že mají duševní problém, se je často snaží přinutit, aby vyhledali pomoc nebo aby se na svou situaci podívali z jiného úhlu pohledu. Má to ale většinou úplně opačné účinky. Pokud tedy dotyčný nechce vyhledat odborníka, vrať se k předchozím bodům. Pokud by se jednalo o dítě, snaž se s ním jednat jako s partnerem, ovšem když ho nepřesvědčíš, přiveď ho k odborníkovi i proti jeho vůli. 

Můj blízký mě poprosil o pomoc s hledáním odborné pomoci.Kam se můžeme obrátit?

Jedná se o akutní krizi?

Ano

Obraťte se na jedno ze čtyř krizových center (RIAPS Praha, PN v Bohnicích, FN Brno, Ostrava). Krizová centra poskytují nepřetržitou akutní péči osobám starším 18 let. Pro osoby do 18 let jsou zřízena dětská krizová centra (např. www.krizovecentrum.cz). Nenachází-li se žádné z center ve vaší blízkosti, je možné kontaktovat krizové linky, telefonát je anonymní. Pokud jde o ohrožení života, volejte 155 nebo 112.

Ne

Je si blízký schopen hradit péči sám?
Navštivte psychoterapeuta. Ten může blízkého v případě, že to bude potřeba, poslat na vyšetření k psychiatrovi.

Není si blízký schopen hradit péči sám?
Navštivte praktického lékaře, který vám doporučí odborníka spolupracujícího s pojišťovnou.

Nevíte, kterého odborníka navštívit?
Navštivte praktického lékaře, který vám odborníka doporučí. 

Poslouchej podcast

Mám strach, že můj blízký uvažuje o sebevraždě. Co mám dělat?

Zeptej se ho narovinu: „Uvažuješ o sebevraždě?” 

Slovu „sebevražda” se nevyhýbej. Velká část lidí se bojí tento výraz použít, aby dané osobě neublížila nebo ji k činu “nenavedla”. Opak je ale pravdou. Používání přesných termínů je součástí krizového jednání a ukáže dotyčnému, že s tebou o svých pocitech může otevřeně mluvit.

Buď citlivý/á, ale pokládej přímé dotazy:

Máš někdy pocit, že bys vše nejraději vzdal/a?" 
Přemýšlíš o tom, jaké by to bylo být mrtvý/á?" 
Přemýšlíš o tom, že by sis ublížil/a?"

Hledej varovné příznaky:

V náladě:

  • podrážděnost
  • úzkost
  • deprese
  • vztek

V hovoru:

  • „Nemám pro co žít.”
  • „Jsem přítěž.”
  • „Ta bolest je nesnesitelná.”
  • „Cítím se jako v pasti.”
  • „Všem by bylo líp, kdybych tady nebyl/a.”

V chování:

  • ztráta zájmu o koníčky
  • bezohlednost
  • loučení
  • hledání způsobu, jak se zabít
  • nadměrné pití alkoholu, užívání drog
  • vyhýbání se přátelům a rodině
  • málo nebo až příliš spánku
  • agresivita
Informuj rodinného příslušníka nebo kamaráda/kamarádku dané osoby, nepokoušej se situaci řešit sám/sama. Co nejrychleji zajistěte odbornou pomoc.

Pokud se někdo pokusil o sebevraždu:

  • Nenechávej dotyčnou osobu o samotě.

  • Volej neodkladně tísňovou linku 112. Pokud je to bezpečné, doprav dotyčnou osobu do nejbližšího zdravotnického zařízení.

  • Zjisti, jestli není pod vlivem alkoholu nebo drog či zda se nepokusil/a otrávit; případně vezmi zbytky dané látky i s obalem s sebou do nemocnice.

Týká se duševní onemocnění tebe?

Neboj se říct si o pomoc kdykoliv, kdy cítíš, že ji potřebuješ.

Komu říct o pomoc?

  • blízkému člověku, kterému věříš
  • lékaři, terapeutovi, psychologovi
  • svépomocné skupině, pacientské organizaci
  • krizovému centru, lince bezpečí.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

Článek vznikl za podpory

Kam dál?

Pomohl ti náš článek?
Můžeš nás podpořit.

 

Pomohl ti náš článek?
Můžeš nás podpořit.