Jak pomoci člověku s duševním onemocněním
Trpí tvůj blízký duševním onemocněním? Přinášíme tipy, jak mu nejlépe pomoci.
Během koronavirové krize stoupl výskyt duševních onemocnění z 20 na 30 %. Na světě tak trpí nějakou z duševních poruch na 792 milionů lidí. Kvůli stigmatům se však mnoho z nich stydí vyhledat odbornou pomoc a jen 4 % psychiatrických pacientů chodí na terapie.
Když jde o duševní zdraví, máme totiž často pocit, že bychom si své problémy měli umět vyřešit sami. A pokud se nám to nedaří, připadá nám, že selháváme. Nitro však může onemocnět stejně snadno jako naše prsa, koule nebo srdce. Stejně jako cukrovka, zlomenina nebo angína jsou i duševní onemocnění nemocemi, které se samy od sebe nevyléčí. Jejich úspěšná léčba potřebuje nejen zkušeného odborníka, ale i laskavou a trpělivou péči k sobě samému a podporu od blízkých.
Mám pocit, že někdo v mém okolí trpí duševním onemocněním. Jak mu mohu pomoci?
1. Naslouchej
„Jsem tu pro tebe.”
Základním principem komunikace s někým, kdo trpí duševním onemocněním, je naslouchání. Je důležité dát člověku prostor a snažit se pochopit jeho aktuální potřeby. Například u deprese je naprosto nevhodné člověka povzbuzovat a nutit ho k aktivitě, říkat mu, že by se měl trochu rozveselit atd. Taková komunikace jen přispívá k prohloubení deprese, protože daného člověka utvrzuje v tom, že není schopen ničeho a táhne ho to ještě hlouběji.
2. Nepoučuj a nezlehčuj
„To musí být těžké.”
Zdravý člověk nemá tušení, jaké to je trpět jakýmkoliv duševním onemocněním. Pokud poskytneš prostor a nebudeš poučovat, je větší pravděpodobnost, že se ti blízký svěří, otevře se, a ty zjistíš, co ho trápí, co by potřeboval a jak mu můžeš pomoci. Jakmile začneš poučovat, člověk se stáhne do sebe, uzavře se a komunikace ztroskotá. To je velmi důležité zejména u onemocnění, jako je například anorexie. Rodiče mají tendenci poučovat, vytýkat chyby, přehlížet dítě a jeho problém. Právě pozornost a naslouchání je často to, co dítěti primárně chybí a co může vést k vytvoření daného onemocnění.
3. Věnuj pozornost a ptej se
„Vidím, že jsi vyčerpaný. Děje se něco?”
„Můžu pro tebe něco udělat?"
„V jakých situacích se cítíš lépe? Co ti pomáhá?”
Lidé mají někdy tendenci psychické problémy blízkých přehlížet, protože neví, jak k nim přistupovat. Pomoci však může už jen to, že se budou o člověka zajímat, věnovat mu pozornost a ptát se na správné otázky.
4. Nabídni pomoc
„Můžu ti nějak pomoci?”
Nabídni, že blízkému pomůžeš vyhledat odbornou pomoc. K odborníkovi můžete zajít i společně. Ovšem netlač na něj, pokud protestuje. Lidé, kterým se blízcí svěří, že mají duševní problém, se je často snaží přinutit, aby vyhledali pomoc nebo aby se na svou situaci podívali z jiného úhlu pohledu. Má to ale většinou úplně opačné účinky. Pokud tedy dotyčný nechce vyhledat odborníka, vrať se k předchozím bodům. Pokud by se jednalo o dítě, snaž se s ním jednat jako s partnerem, ovšem když ho nepřesvědčíš, přiveď ho k odborníkovi i proti jeho vůli.
Můj blízký mě poprosil o pomoc s hledáním odborné pomoci.Kam se můžeme obrátit?
Jedná se o akutní krizi?
Ano
Ne
Je si blízký schopen hradit péči sám?
Navštivte psychoterapeuta. Ten může blízkého v případě, že to bude potřeba, poslat na vyšetření k psychiatrovi.
Není si blízký schopen hradit péči sám?
Navštivte praktického lékaře, který vám doporučí odborníka spolupracujícího s pojišťovnou.
Nevíte, kterého odborníka navštívit?
Navštivte praktického lékaře, který vám odborníka doporučí.
Poslouchej podcast
Mám strach, že můj blízký uvažuje o sebevraždě. Co mám dělat?
Zeptej se ho narovinu: „Uvažuješ o sebevraždě?”
Slovu „sebevražda” se nevyhýbej. Velká část lidí se bojí tento výraz použít, aby dané osobě neublížila nebo ji k činu “nenavedla”. Opak je ale pravdou. Používání přesných termínů je součástí krizového jednání a ukáže dotyčnému, že s tebou o svých pocitech může otevřeně mluvit.
Buď citlivý/á, ale pokládej přímé dotazy:
„Máš někdy pocit, že bys vše nejraději vzdal/a?"
„Přemýšlíš o tom, jaké by to bylo být mrtvý/á?"
„Přemýšlíš o tom, že by sis ublížil/a?"
Hledej varovné příznaky:
V náladě:
- podrážděnost
- úzkost
- deprese
- vztek
V hovoru:
- „Nemám pro co žít.”
- „Jsem přítěž.”
- „Ta bolest je nesnesitelná.”
- „Cítím se jako v pasti.”
- „Všem by bylo líp, kdybych tady nebyl/a.”
V chování:
- ztráta zájmu o koníčky
- bezohlednost
- loučení
- hledání způsobu, jak se zabít
- nadměrné pití alkoholu, užívání drog
- vyhýbání se přátelům a rodině
- málo nebo až příliš spánku
- agresivita
Pokud se někdo pokusil o sebevraždu:
-
Nenechávej dotyčnou osobu o samotě.
-
Volej neodkladně tísňovou linku 112. Pokud je to bezpečné, doprav dotyčnou osobu do nejbližšího zdravotnického zařízení.
-
Zjisti, jestli není pod vlivem alkoholu nebo drog či zda se nepokusil/a otrávit; případně vezmi zbytky dané látky i s obalem s sebou do nemocnice.
Týká se duševní onemocnění tebe?
Neboj se říct si o pomoc kdykoliv, kdy cítíš, že ji potřebuješ.
Komu říct o pomoc?
- blízkému člověku, kterému věříš
- lékaři, terapeutovi, psychologovi
- svépomocné skupině, pacientské organizaci
- krizovému centru, lince bezpečí.
Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.