Rozhovor: Gynekolog a porodník Štěpán Budka odpovídá na otázky týkající se reprodukčního zdraví a neplodnosti

Čím vás obory reprodukční medicíny, gynekologie a porodnictví zaujaly? Kdy nastal ten moment, kdy jste si řekl – tak tohle chci v životě dělat?
Moment výběru oboru medicíny je zcela individuální věc pro každého medika. U mě se začal zájem o gynekologii a porodnictví objevovat někdy ve
4. ročníku studia. Dle mého názoru tento obor kombinuje to dobré z chirurgie, vnitřního lékařství a také je tam to porodnictví. Navíc je všeho tak akorát, myslím množství informací, které musíte znát, abyste ten obor mohli dělat. 

Co vás naposledy ve vaší ordinaci překvapilo? 
Neustále mě překvapuje, jak české páry odkládají snahu o početí potomka. Jsou spolu mnoho let a mnoho let „tomu nechávají volný průběh". Pak se probudí z jakési letargie, najednou už to není tak snadné a oba se diví, že to nejde. To zažívám bohužel dnes a denně. V klasické gynekologii mě nepřestává překvapovat zneužívání systému pohotovostní služby pacientkami s chronickými obtížemi. To je poměrně čerstvá zkušenost.

Na co podle vás páry často zapomínají? Čemu by se měli lidé vyvarovat, aby problémy s neplodností nemuseli řešit?
Každý z nás by měl mít o svou plodnost neboli schopnost reprodukce zájem. A zájem dle mého názoru znamená chtít minimálně vědět, jak na tom aktuálně jsem, nebo jak se stav mé reprodukce vyvíjí v čase. Lidé obecně zapomínají na preventivní vyšetření, v reprodukční medicíně tomu není jinak. Přitom je to tak lehké. Jen se objednat.

Jaký je podle vás vůbec ten nejčastější důvod neplodnosti párů u nás?
Absolutně největší problém v České republice (ale i severní polokouli vůbec) je odkládání početí do vyššího věku. Příroda (nebo chcete-li „Pán Bůh") bohužel zejména ženám vymezila jen cca 10letý interval, kdy je vhodné počít potomky. A ten časový interval je ideálně od 25 let pro první dítě až do 35 maximálně na poslední, ideálně třetí dítě.

Existují podle vás nějaká tabu témata, která se neplodnosti týkají, ale nemluví se o nich?
Ano, je jich mnoho. Namátkou, že reprodukční medicína je jen byznys, dále že stimulace nebo obecně léčba neplodnosti zvyšuje riziko různých onkologických nemocí. Celý náš obor (reprodukční medicína) má bohužel nálepky, které nás posouvají spíše k oborům typu čistě estetické medicíny nebo jen obyčejné kosmetiky. To je ale velká nespravedlnost. Neúspěšná snaha o miminko je diagnóza. Neplodnost – porucha plodnosti je vlastně velmi těžká nemoc.

Pokud se opravdu prokáže, že pár má problémy s reprodukcí, jaký je vámi navrhovaný postup? A jak to celé probíhá?
Abychom přišli na to, kde je problém je potřeba pár nejdříve vyšetřit. To, že má problém s plodností nám říká již cca rok neúspěšné snahy o početí. Vyšetření jsou jednoduchá, u partnera spermiogram a partnerky ultrazvukové vyšetření a dále odběry krve. Je to velmi jednoduché. Pokračujeme dokud se primárně nepřijde na příčinu poruchy plodnosti, a to bývá velmi často. Snahou je začít od jednodušších metod a postupně při neúspěchu se posunout k těm složitějším metodám diagnostiky a léčby.

Jaký je v ČR věkový limit k provedení IVF terapie? Jak u muže, tak u ženy?
Limit pro léčbu jako takovou jsou nyní 49. narozeniny (48+364 dní), spoluúčast pojišťovny je však pouze do 39 let (38 let + 365 dní). Tento limit je závazný pro jakoukoliv metodu reprodukční medicíny, od inseminace až po klasický cyklus stimulace. Samozřejmě je potřeba zvážit všechna pro a proti terapie. A když jsou přítomny, zejména u pacientek vyššího věku, jiné rizikové faktory, je potřeba tento limit snížit. Není to jen o léčbě poruch plodnosti, ale také o prognóze kvality těhotenství, porodu a také o kvalitě života budoucího dítěte.

Kolikrát lze pokus o umělé oplodnění opakovat?
Opakovat pokusy lze vlastně do nekonečna, respektive tedy do 49. narozenin. Pojišťovny v ČR přispívají na léčbu poruch plodnosti maximálně do 39. narozenin. Připravuje se ale změna a zdravotní pojišťovny by mohly přispívat až do 40. narozenin ženy.

Jak u vás probíhá proces darování vajíček a spermií? A kdo vůbec může darovat, je to něčím omezené?
Je to zcela jednoznačně omezené, stát se dárcem reprodukčních buněk (vajíček nebo spermií) není vůbec jednoduché. Zcela zásadním krokem je stanovit riziko tohoto darování jak pro dárce/dárkyni, tak také pro příjemce - pár těchto reprodukčních buněk. Snaha je minimalizovat rizika pro všechny zúčastněné. To že se stanete dárcem těchto buněk znamená absolvovat poměrně přísný výběr. Síto je poměrně husté a ne každý jím projde.

Pokud jsou dárci schválení z mnoha pohledů – gynekologického, genetického, z pohledu praktického lékaře, absolvuje dárkyně vajíček klasicky cyklus stimulace. Samozřejmě že v tomto procesu je nutné být absolutně opatrný. Darování spermií je otázkou pravidelné masturbace a odevzdávání ejakulátu

Kdyby si čtenáři měli odnést alespoň jedno vaše doporučení/poselství, jaké by to bylo?
Já se stále opakuji, nicméně mé zcela zásadní doporučení je, aby nikdo neodkládal početí prvního miminka, optimální věk je blízko ke 25. narozeninám ženy. Ať se nám to líbí nebo ne, v tomto ohledu nelze být „politicky korektní“ … zde je potřeba říkat pravdu a ne jako v jiných situacích.